Způsob, jakým se oblečení skládá před uložením do šuplíku, má velký vliv na to, jak dlouho v něm vydrží pořádek. Volně naházené kusy se při každém otevírání a zavírání šuplíku postupně přesouvají, mačkají a nakonec vytvářejí nepřehlednou hromadu, ve které je těžké najít konkrétní kus oblečení.
Skládání do menších, kompaktních tvarů namísto velkých balíků umožňuje uložit více kusů vedle sebe, místo aby ležely na sobě ve vysoké hromadě. Takové řazení vedle sebe místo na sobě také usnadňuje vzít si jeden kus, aniž by se musela zvednout celá zbylá hromada nad ním.
Rozdělení šuplíku na menší oddíly
Malé přepážky nebo krabičky uvnitř šuplíku pomáhají udržet jednotlivé druhy oblečení oddělené, takže se ponožky nemíchají s tričky a spodní prádlo zůstává na svém vlastním místě. Toto rozdělení výrazně usnadňuje ranní hledání konkrétního kusu bez zbytečného přehazování celého obsahu šuplíku.
Těžší kusy oblečení, jako svetry, se lépe skládají do silnějších, plochých tvarů, zatímco tenčí trička snesou i užší složení, které zabírá méně místa. Přizpůsobení způsobu skládání typu látky pomáhá využít prostor v šuplíku mnohem efektivněji než jednotný přístup ke všem kusům najednou.
Pravidelná kontrola obsahu šuplíku, alespoň jednou za čas, pomáhá udržet nastavený systém funkční. Kusy, které se přestaly nosit, je dobré vyřadit, aby zůstalo dost místa pro to, co se skutečně používá každý den.
Ukládání nejčastěji nošených kusů dopředu a méně používaných dozadu navíc zrychlí ranní oblékání, protože ruka automaticky sáhne nejdřív na to, co se hledá nejčastěji.
Stejný systém skládání je dobré dodržovat i po vyprání, hned jak se oblečení vrátí do šuplíku ještě teplé ze sušáku. Zavedený návyk se tak udrží bez přerušení a šuplík nezačne znovu upadat do nepořádku po každém praní.
Zapojení dětí do skládání jejich vlastního oblečení podle stejného systému je navíc naučí udržovat pořádek samostatně, místo aby se úkol pokaždé přesouval na dospělého člena domácnosti.
